Vláda likviduje kritickou funkci společnosti

Vlastnictví mediálních domů Andrejem Babišem, resp. jeho svěřeneckým fondem vyvolává pravidelně spekulace, že prosazuje vlastní zájmy skrz „svoje“ media. Neoficiální informace z posledních dnů o rozšíření Babišova portfolia o další mediální dům – Bauer Media s pokrytím až pět milionů obyvatel tyto spekulace jen posiluje. Kumulace většího počtu médií v jedněch rukou je bezpochyby rizikem jejich politické nezávislosti. Zásadně větším rizikem pro otevřenost veřejného prostoru by ale bylo omezování činnosti veřejnoprávních médií ve stylu, co si nejde podmanit, je potřeba zničit.

Veřejnoprávní média, vzhledem k jejich financování, jsou apriori politicky nezávislá. Jejich úkolem je poskytovat objektivní, ověřené, ve svém celku vyvážené a všestranné informace pro svobodné vytváření názorů. Jsou to média, která nepodléhají tlaku svého majitele a jsou podrobena veřejné kontrole. Přestože jejich obsah není a nikdy nebude dokonalý, jsou to právě veřejnoprávní média, která nám budou poskytovat ideologicky nezabarvené informace. Jsou to veřejnoprávní média, která vždy zajistí reprezentaci rozlišných názorů a postojů. A právě do veřejnoprávních médií budou mít všichni politici dveře otevřené, i v době jejich propadu na absolutní politické dno.

Některé výroky Andreje Babiše z poslední doby lze těžko chápat jinak, než jako snahu o omezení činnosti veřejnoprávních médií, která považuje premiér za překážku bezproblémového vládnutí. V tomto boji o deliberalizaci veřejného prostoru však není Andrej Babiš sám, podobný zájem má dlouhodobě KSČM, ale také prezident Miloš Zeman či předseda SPD Tomio Okamura. Všechny tyto aktéry však nespojuje pouze společný zájem, ale také společná strategie k jeho naplnění. Ona strategie spočívá ve vytvoření celospolečenské shody nad neefektivním hospodařením a nekvalifikovanou prací televize. Známý výrok Andreje Babiše o „zkorumpované pakáži“ a „točení pořadů na objednávku“ směrem k pořadu Reportéři ČT proto není jediným. Prezident Miloš Zeman ve svém inauguračním projevu osočil ČT z příchylnosti k TOP 09. Tomio Okamura dokonce nazval Českou televizi a Český rozhlas jako „mafii za veřejné peníze“.

Vláda Andreje Babiše, v té době bez podpory parlamentu, začala postupně přecházet od slov k činům a zasadila České televizi a Českému rozhlasu první nečekanou, ale o to silnější ránu. Díky nově přijaté novele zákona o DPH již nebude mít ČT ani ČRo nárok na vrácení DPH za pořízené zboží a služeb tak, jak ho mají ostatní komerční televize. V důsledku toho vypočítala Česká televize roční ztrátu ve výši 350 – 400 milionů, český rozhlas ve výši 120 milionů. Původně byly tyto peníze přitom veřejnoprávním médiím přislíbeny k modernizaci a digitalizaci vysílání. Přechod na DVB-T2 vláda České televizi a Českému rozhlasu nařídila již v roce 2016.

Výsledek takových aktivit vůči nepohodlné veřejnoprávní televizi můžeme již nyní vidět na Slovensku. Tamní RTVS je od roku 2013 zcela financována ze státní pokladny a dnes již nevysílá žádný investigativní pořad. Stejný případ platí pro polskou veřejnoprávní televizi, která je považována za hlásnou troubu vlády.

Vyzýváme všechny parlamentní strany a hnutí, aby odolaly pokusům o deliberalizaci veřejného prostoru. Tudy cesta nevede. Shodneme se jistě na tom, že rizikem každé veřejné instituce je nehospodárnost. Proto mají nad sebou veřejnoprávní média parlamentní kontrolu. A tudy vede cesta. Buď nemají příslušné parlamentní orgány pro účinnou kontrolu podmínky a pak jim je parlament musí nastavit, nebo jejich členové svou práci nevykonávají dobře a pak je čas je pro další funkční období vyměnit.

Zdeněk Somr
místopředseda Občanské demokratické aliance