Státe, nejsi moje máma!

summer, holidays, vacation, happy people and dating concept - couple or friends sitting at the sea side

(Praha) – Tak jsme tu zase jednou měli společenskou debatu. Jejím tématem nebylo nic menšího než povinná maturita z matematiky. Vedly se diskuze, zda je nutné, aby kadeřnice uměly integrály – ovšem otázka, zda je vhodné, aby stát tuto zkoušku přímo nařídil, zaznívala mnohem méně. Někteří argumentovali, že bez této zkoušky skončí „naše děti“ na nejnižších pozicích v montovnách, od čehož bychom je měli uchránit přímo zákonem. Stát nás vůbec velice ochraňuje. Přejděme teď od maturantů k žákům, které stát ochraňuje tak pečlivě před obezitou, že prakticky zlikvidoval školní bufety. Nezačne s tím teď i u dospělých? Kuřáci dostanou za vyučenou už brzy. Nečeká nás za chvíli uzavření rychlých občerstvení?

Citát, že se máme ptát, jak pomoci státu, a ne po něm žebrat, je notoricky známý. Já sama rozhodně nečekám, že by se o mě stát měl nějak postarat, například v otázce starobního důchodu se hodlám zabezpečit sama, jak jen to půjde. Od státu ale požaduji, aby nechal moje případné děti jíst čokoládu z automatu a vybrat si, z čeho chtějí skládat maturitu. Aby nechal traktoristy z Horní Dolní kouřit v putyce a aby nenutil sedmdesátiletou majitelku obchůdku se suvenýry zacházet s registrační pokladnou. Aby přestal s regulacemi a omezeními a nedíval se na nás jako na prosťáčky, kteří bez neustálého dohledu začnou okamžitě krást, kouřit úplně všude a jíst nezdravé potraviny a bude-li jim ponechána možnost vzdělávat se na vlastní pěst, skončí v montovnách.

Marcela Kadlecová
Studentka VŠ