Kultura většinou „ostrouhá“!

(Praha) – Jedním ze základních programových bodů ODA je zachování historických budov v centrech města v majetku státu a měst  a podpora kultury.

O kultuře – v nejširším smyslu slova (od umění po způsob života) – se v posledních dvou letech hovoří hlavně v souvislosti s obranou před islámem a migrační krizí, která v mnohých (právem)  vzbuzuje obavy, jestli naše západní kultura není v ohrožení. Jakmile však dojede na činy, většina politiků obrátí řeč na hospodářský růst, nezbytné výdaje (například na sociální služby) a kultura ostrouhá.

Při hlubším zamyšlení přitom najdeme těsné spojení mezi kulturou (myšleno v užším vymezení jako umění, užité umění, architekturu atd.) a oním tolik vzývaným hospodářským růstem. Spojení, které – žel – naši dnešní politici (od vlády po městské rady) nevidí. Dva příklady za všechny. Kdyby v minulosti nebyli u nás uměnímilovní lidé a investoři, nebyla by Praha taková, jaká je.  Stavitelé pražských chrámů a paláců neváhali najmout nejlepší architekty, sochaře a malíře, aby zbudovali stavby, které budou reprezentativní, krásné, důstojné, ale i velmi drahé. Jen díky této investorské odvaze, má Praha svůj nezaměnitelný genius loci a jen díky těmto investorům ji rok co rok navštíví miliony turistů, kteří jsou významným ekonomickým činitelem, turistů, kteří zvyšují nezanedbatelně naše hospodářství.

Zdravá a prosperující ekonomika je samozřejmě důležitá, nicméně ODA politiku vnímá komplexně. Důraz dává nejen na hmotnou část běžného života, ale i na jeho část duchovní, intelektuální. Investice do kultury nevnímá jako okrajové. ODA bude vždy politicky  podporovat takové projekty, jejichž cílem je na jedné straně ochrana našeho kulturního dědictví (památek), na straně druhé pak akcentování živého umění. To má spočívat v nákupu děl současných výtvarníků a aktivním obohacování sbírkových fondů, snaze, aby za veřejné peníze vznikaly architektonicky zajímavé stavby, podpoře českých divadel, filmu, hudby a literatury…, prostě všeho, co se týká umělecké tvorby.

Ostatní strany se soustředí převážně jen na výseky politiky, které jim přinesou okamžitou přízeň voličů. Proto za poslední takřka tři desetiletí od roku 1989 bylo postaveno tak málo hodnotných budov, umístěno minimum uměleckých děl (např. soch) ve veřejném prostoru a tak málo se investovalo do rozšíření sbírek; navíc zaměstnanci v kulturních institucích mají ostudně nízké platy. Kultura byla vždy jen popelkou, nebo zástěrkou něčeho, kdy nespočet komunálních politiků pod rouškou pořádání „kulturních akcí“ (např. různých pivních festivalů), vyvádělo z veřejných rozpočtů peníze do vlastních kapes.

ODA chce něco jiného! Jasně artikuluje, že podpora kultury (umění) je zvláště  důležitou složkou jejího programu. Ostatně, pokud si chceme uchovat náš styl života, naši západní kulturu, na níž jsme tak hrdí, musíme být konečně jako naši předci, osvícení a mít odvahu říci, že podpora kultury není žádné vyhazování peněz.

Ing. Jan Skalický
expert ODA