Jana Palach, symbol vůle, hrdinství a ideálů.

Jan Palach 16.1. 1969 obětoval svůj život na protest proti potlačování svobod a pasivnímu přístupu veřejnosti po okupaci Československa armádami států Varšavské smlouvy. Okolo půl druhé odpoledne se v horní části Václavského náměstí v Praze polil hořlavinou a zapálil.

Jakkoliv se může zdát čin Jana Palacha některým lidem zbytečný, zoufalý a nic neřešící, měl ve svém důsledku významný vliv na myšlení občanů naší země. Po okupaci Československa a po opadnutí prvních společenských emocí upadla naše společnost do stavu smíření a letargie. Státní moc se pokoušela o normalizaci a dařilo se jí společnost dostat do stavu, kdy se smířila s okupací Československa.

Čin Jana Palacha byl pokusem o probuzení občanské společnosti, o pokus, jak nastartovat odpor společnosti proti politice tehdejší vlády, která zradila ideály Pražského jara a naprosto podřídila naši republiku zájmům Moskvy.

V samotném roce 1969 se však podařilo komunistické moci reakce na Palachův čin potlačit. Jednak pomocí utajování skutečností, jednak represemi a lhaním o skutečné podstatě Palachova činu.

A tak se naplnění svého významu musel čin Jana Palacha dočkat až o dvacet let později. V roce 1989 se tzv. Palachův týden stal akcelerátorem událostí, které vedli až k sametové revoluci na podzim toho roku.

Hrdinství Jana Palacha spočívalo v obrovském odhodlání vyburcovat občany. Byl to velmi silný vzkaz společnosti, která se smiřovala se stavem nesvobody a okupace. Smrt Jana Palacha byla dlouho komunistickou mocí vydávána za zoufalý čin blouznivého mladíka. Ve skutečnosti se státní moc činu Jana Palacha bála.

Bála se právem a jak ukázal rok 1989, lidé si význam gesta Jana Palacha pamatovali. Položit život za ideály a za to, aby budoucnost nezůstala v rukou darebáků je hrdinství. I dnes jsme občas svědky o dezinterpretaci sebeupálení Jana Palacha a musíme jeho odkaz stále střežit.

Každá země potřebuje své hrdiny. Jan Palach jím byl. V době, kdy neměl jinou možnost, jak vzbudit společnost, jak vyburcovat lidi z letargie a poraženectví, obětoval to nejcennější.

Musíme se nebát vyjadřovat své díky takovým lidem a jejich činům. Historie vždy obnaží pravou podstatu hrdinství stejně tak, jako poukáže na ostudné zrady na vlastním národě, kterých se tehdy dopustili ti, kteří pozvali vojska Varšavské smlouvy do naší po svobodě toužící země.