Jak dlouho vydrží menšinová vláda ANO-ČSSD odvislá od podpory komunistů?

Od parlamentních voleb v říjnu 2017 má v létě roku 2018 Česká republika naději na vznik vlády s důvěrou Poslanecké sněmovny. Umožnily to dnes vyhlášené výsledky vnitrostranického referenda české sociální demokracie, jejíž členové většinově schválili podmínky vedení strany pro vstup do koalice s hnutím ANO předsedy a premiéra Andreje Babiše.  Pro získání důvěry parlamentu však nově vznikající vládní koalice ANO-ČSSD s celkem 93 křesly (78+15) potřebuje podporu KSČM s jejich 15 křesly. Ta si nadiktovala řadu podmínek, v jejichž detailu je skryt ďábel posouvající Českou republiku zahraničněpoliticky ze Západu na Východ. Spokojí se komunisté s různými trafikami ve státních a polostátních firmách nebo budou tlačit dále na rudou pilu?

Za sedmiprocentní volební zisk s 15 parlamentními mandáty se pozice ČSSD s pěti dohodnutými ministerstvy v nové vládě jeví jako maximum možného. Jako zřejmě nejrizikovější se přitom jeví post ministra vnitra, z jehož pozice chce sám nový předseda sociálních demokratů Jan Hamáček kontrolovat, zda si premiér a šéf ANO A. Babiš nebude ještě více upevňovat moc v silových orgánech státní moci v zájmu zastavení svého trestního stíhání v kauze Čapí hnízdo. Vzhledem k faktu, že hnutí ANO si dokázalo v minulé vládě dominované sociálními demokraty přivlastnit nejvíce zásluh i z politiky ČSSD, je zřejmé, že sňatek z rozumu Babiše a Hamáčka dostal do vínku dostatek potenciálních hádek. Při nich může být v následujících měsících a letech před očima veřejnosti rozbito hodně porcelánu, pokud se tento nesourodý svazek tvrdého bezskurpulózního byznysmena na jedné a člověka vzešlého ze stranické byrokracie na straně druhé předčasně nerozpadne.

Při pohledu na volební mapu České republiky, kdy většina voličů dala v loňský parlamentních volbách přednost jednak protestnímu levicovému populismu (hnutí ANO), jednak extremistům zleva (KSČM) a jednak extremistickými konceptům zprava (SPD), může voliče pravice a také neparlamentní Občanské demokratické strany (ODA) mrzet dosavadní postoj pravicových a centristických stran v české sněmovně. Sice si zachovaly morální kredit svým trváním na tom, že s trestně stíhaným premiérem a s jeho estébáckou minulostí do holportu nepůjdou, ale nakonec Andreje Babiše natlačily ještě více doleva.

Umíme si v ODA představit, že koalice ANO-ODS s většinou 108 mandátů by bývala mohla realizovat dlouhodobě udržitelný program rozvoje České ekonomiky a společnosti. Ten v nadcházející koalici ANO-ČSSD s podporou komunistů se nepochybně ostře posune doleva s dalšími důrazem na přerozdělování od úspěšných k neúspěšným a při možná další cyklické hospodářské recesi si vládní koalice bude své voliče pro další volby kupovat novými sociálními dávkami a rozdáváním peněz v zemi, kde zítřejší privatizace byly už včera projedeny. Je tedy otázkou, zda v dalších parlamentních volbách morální a spíše apolitický postoj české parlamentní pravice nebude znamenat její další volební porážku a marginalizaci.

Jak se dělá úspěšná politika, to více velmi dobře jeden ze tří největších dosavadních matadorů české politiky po roce 1989 Miloš Zeman. „U politika platí nikoliv presumpce neviny, ale bohužel u něho platí presumpce viny, takže je-li politik v jakémkoli podezření, byť by bylo sebepitomější, tak si myslím, že je jeho povinností rezignovat, pokud toto podezření někdo bere vážně,“ prohlásil tehdejší šéf ČSSD Miloš Zeman v dubnu 1998 v rádiu Frekvence 1.  V tváří tvář problémům Andreje Babiše nyní prezident republiky Miloš Zeman prohlašuje, že rozhodující je presumpce neviny. „Jen blbec nemění své názory,“ řekl ke svým mnoha názorovým přemetům v politice Miloš Zeman.

 

PhDr. Milan Smutný, příznivec ODA