Čekají nás tři roky politické stagnace

Dle očekávání si sociální demokraté v referendu schválili účast v druhé vládě Andreje Babiše. Pro Českou republiku toto rozhodnutí znamená jednu dobrou a jednu špatnou zprávu. Dobrou zprávou je, že budeme mít pravděpodobně vládu s důvěrou sněmovny. Tou špatnou zprávou jsou další tři roky bez pokroku. Ano. Špatnou zprávou není primárně to, že vláda bude opřená o podporu komunistů. Ani to, že je premiér trestně stíhaný. Tou špatnou zprávou pro Českou republiku je zamrznutí politického vývoje minimálně do dalších parlamentních voleb.

Pro opoziční strany je osoba premiéra Babiše a podpora komunistů vládě něco jako červený hadr, který je zaslepuje tak moc, že neupozorňují na věci mnohonásobně důležitější. Opravdu nás tyto věci trápí na první místě? Osobně si myslím, že není nutné investovat tolik energie do „obrany demokracie“. Na místě opozice bych neměl spaní z toho, že se vývoj České republiky zastavuje, nebo dokonce nabírá zpáteční směr.

V době výjimečné ekonomické konjunktury vládní sestava namísto splácení státního dluhu schvaluje deficitní rozpočty, které navíc nepočítají s odpovídajícím investováním! Od sociální demokracie na ministerstvu práce si rozhodně nelze slibovat důchodovou reformu, tvořenou s výhledem na rok 2050. Modernizaci infrastruktury, zdravotnického systému, reformu školství ani zodpovědnou reformu sociálního systému od vládní koalice taky čekat nemůžeme. Před Českou republikou stojí spousta práce a výzev. Čím později se jim začneme věnovat, tím spíše nás předběhnou země jako Estonsko nebo Slovensko. Koaliční smlouva přitom konzervuje současný stav, a za vše vypovídá podmínka ČSSD pro vstup do vlády – zrušení karenční doby. Nemluvě o profilování Česka na poli evropské spolupráce. Mezi lidmi stále rezonuje téma migrační krize, a právě to také bude nejspíš hlavní evropské téma budoucí vlády. Největším úspěchem vlády bude skutečnost, že se počet žadatelů o azyl v naší zemi nezvýšil z 12 na 13. Důchodci a levicoví voliči, tj. velká část voličů ANO, ČSSD a KSČM, nejsou podle posledních průzkumů veřejného mínění příliš spokojení s členstvím Česka v EU, proto prohloubení evropské integrace a aktivní zapojení do reformy Evropské unie také nečekejme.

S osobou Andreje Babiše a účastí ČSSD ve vládě přímo souvisí absence politického leadershipu – vzorů, ke kterým by lidé vzhlíželi a byli ochotni je následovat. Lidé, kteří by společnost spojili, svým programem či vystupováním nadchli a zároveň zemi a společnost modernizovali. Tento přístup od budoucí vládní koalice nečekejme. Na druhou stranu, nedočkáme se jej ani od opozičních parlamentních stran. Za nedostatek politického leadershipu opozice vládu kritizovat určitě nebude.

Základním úkolem opozice by měla být konzistentnost. To znamená vyjadřovat se jasně a důrazně k podstatným tématům, které vláda buď vůbec neřeší anebo neřeší dostatečně důkladně. Jakých témat jsou nositeli opoziční strany? Andrej Babiš, StB, komunisté, ohrožení demokracie. Jinými slovy: minulost, nikoliv budoucnost. Myšlenkový svět opozice jako by se zastavil na přelomu tisíciletí.

Pokud bychom měli možnost nahlédnout do roku 2021, uvidíme status quo. Nemusíte být jasnovidec, abyste předpověděl hlavní téma kampaně příštích parlamentních voleb. Česká republika se západoevropským zemím v otázce vývoje a poltické kultury zase o něco vzdálí. Modernizace naší země se odloží přinejmenším do roku 2021.

„Máme potenciál vytvořit pro sebe a naše děti mnohem lepší budoucnost, ale podaří se nám to pouze tehdy, pokud budeme společně pracovat na novém cíli, půjdeme novým směrem a s novým vedením“. (Tony Blair, 1996).

 

Tomáš Zdychynec, člen ODA