Učitelé musí znovu získat prestižní postavení v české společnosti

Nejedna české škola velmi dlouho marně čeká na nějakého učitele matematiky, což koresponduje s tím, že dlouhodobě nezvládá maturitu z matematiky zhruba pětina studentů středních škol. Proto také vysokoškolské fakulty technického směru nabízejí více studijních míst, než je zájemců. V tomto zavřeném kruhu klesající úrovně průměrného českého školství míří většina zájemců o vysokoškolské vzdělání na humanitní obory, kde je podle studentů i jejich rodičů dosažení diplomu podstatně snazší. Ovšem na straně poptávky po kvalifikovaných pracovních silách převažuje zájem o technické obory, což vyplývá mj. z faktu, že podíl průmyslu na HDP České republiky dosahuje bezmála 40 % a je nejvyšším z Evropské unie. Průmyslníci v Česku už řadu let marně varují, že nedostanou-li kvalifikované lidi, kteří by byli připraveni na reálnou praxi, své investice nebudou v zemi dále rozvíjet, pokud nebudou nuceni dokonce odejít.

Zcela zásadní je skutečnost, že výsledkem českého vzdělávacího procesu je ekonomická a finanční negramotnost podstatné části populace, která v minulých letech vedla mj. k tomu, že až milión lidí byl přímo a další zhruba dva milióny rodinných příslušníků nepřímo postižen exekucemi, často vícenásobnými. To má také dopad na měnící se politiku, kde právě z takových postižených oblastí voliči upřednostňují tzv. protestní či extremistické strany, jež jim slibují rychlá řešení a sociální dárky.

Klíčovým problémem celého polistopadového vývoje české společnosti byla  degradace postavení učitele ve společnosti. Materiálním vyjádřením tohoto stavu je skutečnost, že čeští učitelé měli ještě v roce 2014 ze zemí Evropské unie a nejvyspělejších zemí světa (OECD) nejnižší platy v poměru k platům vysokoškoláků. Lze se tedy divit, že učiteli se v posledních 30 letech povětšinou v ČR nestali ti nejlepší z vysokoškolsky vzdělaných českých občanů? Jedním z aspektů tohoto stavu byla obrovská feminizace českého školství, kdy muži směřovali do oborů, kde by své rodiny uživili, která v praxi vede k tomu, že chlapce a mladé muže stále provázejí životem zejména ženy (když většina dětí se rodí také mimo manželství). Chlapcům a mladým mužům pak chybějí správné vzory, s nimiž by se mohli identifikovat, aby si mladé české ženy nestěžovaly, že do své rodiny jako partnera takového muže jako další dítě nepotřebují…

Ve Finsku, které bylo tvrdě ekonomicky postiženo koncem spolupráce s rozpadlým SSSR, tehdy vsadili na projekt, že nejlepší občany musí vzdělat a vychovat nejlepší učitelé. Proto dnes průměrný plat finského kantora činí 2500 eur. Všichni finští učitelé bez ohledu na to, kde učí (existuje jen veřejné bezplatné školství), musí mít magisterský diplom. Jejich práce je finskou společnosti oceňována stejně jako práce doktorů a právníků. Učitelství je ve Finsku prestižní povolání, jen malé procento zájemců se úspěšně probojuje na univerzitu a jen 10 % z nejlepších absolventů najde práci ve školství.

S bezmála 30letým zpožděním nyní česká vláda zatahuje za záchranou brzdu. Týden před koncem letošního školního roku média přinesla zprávu, že dle rozhodnutí vlády si učitelé od ledna 2019 polepší své příjmy o 2000 až 3500 korun měsíčně, což je od listopadu 2017 další podstatné zvýšení učitelských platů. Začínající kantor nyní na základní a střední škole má základní hrubý plat 26 020 Kč, po novoročním zvýšení by si přišel na 28 620 Kč hrubého. Nejzkušenější učitelé s dlouholetou praxí získají místo dosavadních 33 930 Kč 37 320 korun hrubého měsíčně. Protože dle šéfa učitelských odborů Františka Dobšíka je v Česku na 211 tisíc učitelů, počítá ministryně financí ČR Alena Schillerová (za ANO), že rozpočet resortu školství kvůli tomu příští rok vzroste o 25,7 miliardy miliard korun. Vláda přitom slíbila, že do roku 2021 porostou platy učitelů na 150 procent jejich současné hodnoty. Znamenalo by to růst na 47 400 korun, pokud vycházíme z toho, že průměrná hrubá mzda učitelů v roce 2017 činila 31 600 korun (tedy cca polovinu průměrného příjmu finského učitele).  To by také pomohlo zlepšit generační obměnu českého školství s nedostatkem mladých a perspektivních učitelů.

Ve svých programových prioritách Občanská demokratická strana upozorňuje na fakt, že jen individuální přístup ke studiu podpoří potřebný rozvoj znalostí a schopností žáků a studentů, kdy škola musí naučit žáky a studenty se především učit a vzdělávat, přičemž to bude v řadě ne-li většině oborů kontinuální potřeba. Nicméně takový program udržitelného rozvoje české ekonomiky a celé společnosti mohou zajistit jen učitelé, kteří se kromě materiálních výhod dostanou zase na piedestal nejrespektovanějších profesí naší země.

PhDr. Milan Smutný, podporovatel ODA