TEHDY SNĚŽILO…

15. březen roku 1939 se vepsal do dějin naší země jako jeden z nejtragičtějších. Toho dne již okleštěnou a bezmocnou zemi bez spojenců a bez síly obsadila vojska nacistického Německa.

Ještě dnes mrazí, když čteme text, kterým tehdejší prezident Emil Hácha dával do rukou Adolfa Hitlera osud naší země.

„…kladu osud českého národa a země s plnou důvěrou do rukou vůdce Německé říše“.

Příčinou tehdejších událostí nebyla pouze Mnichovská dohoda. Tou byla celková absence Evropské bezpečnostní strategie, která nechala po první světové válce Adolfa Hitlera a jeho NSDAP udělat z Německa monstrum, které se rozhodlo pomstít se za výsledek první světové války, vybudovat silný bojechtivý stát se silnou válečnickou doktrínou a potřebou dobýt celý svět.

Pokud tehdejší události mají pro dnešní dny nějaký odkaz, je jím potřeba Evropské spolupráce. Spojenectví a prevence před tím, aby se kdekoliv na světě objevila země a vůdcové, kteří se rozhodnou bez ohledu na utrpení milionů nevinných lidí překračovat hranice, dobývat, ničit, loupit a zabíjet.

Evropa je dnes relativně bezpečné místo. Řeší své problémy s migrací, s ekologií, s udržitelným rozvojem. V zrcadlení zrůdností druhé světové války jsou to maličké trable. Přes to si ne vždy všichni uvědomujeme, že je potřeba si vážit doby, ve které žijeme.

A také být ve střehu. Dnešní metody boje mohou být jiné: ovlivňování veřejného mínění placenými agitátory a fake news, kybernetickými útoky na úřady i průmyslové podniky. Tento sofistikovaný boj je mnohem levnější než vyrábět tanky a rakety. Je otázkou, zda již nejsme na pokraji války nové generace.