Rozpočet – odpovědnost, nebo populismus?

Občanská demokratická aliance dlouhodobě říká, že daně by se měli snižovat a že stát se nemá a nedá řídit jako firma. Již několik let je Česká republika na hospodářském vzestupu, ovšem vláda na tento růst nereaguje, nepodporuje investice a jen rozmařile vytváří přebujelý státní aparát a systém regulací a různých omezení.

Rozpočtem na rok 2018 se bude v úterý v prvním čtení zabývat Sněmovna. Vláda dává v době ekonomického růstu do investic o desítky miliard méně než vláda Petra Nečase, která se musela vyrovnávat s hospodářskou krizí.

Dosluhující vláda premiéra Sobotky plánovala vydat na investice 89,8 miliardy korun, což je proti roku 2017 pokles o 14,1 miliardy. Naopak státní zaměstnanci vyjdou příští rok státní kasu na 186,4 miliardy korun, což je o 24,4 miliardy více než v roce 2017. Navrhovaný rozpočet je schodkový ve výši 50 miliard korun.

Přitom hospodaření státu v roce 2016 skončilo s přebytkem ve výši 61,8 miliardy korun. Obdobné to bude s výsledkem hospodaření ČR patrně i za rok 2017. Jenže úkolem vlád není vytvářet přebytky. Ukazuje se, že sazby některých daní jsou zbytečně vysoké a mohly by se snížit. Například snížená sazba DPH na úrovni 15 procent je třetí nejvyšší v celé Evropské unii. Podobné je to i u zdanění práce. To je v Česku osmé nejvyšší mezi vyspělými zeměmi OECD.

Jedním z důvodů přebytku rozpočtu jsou nízké státní investice. Ty byly v roce 2016 o zhruba 50 miliard nižší než v předchozím roce. Příčinou tohoto stavu jsou mimo jiné i zbytečné regulace a nadměrná byrokracie, ve které se již nevyzná ani státní aparát.

V roce 2016 byl rozdíl mezi plánem a skutečností 130 miliard. Takhle velká chyba by neprošla žádnému z finančních ředitelů firemní sféry. V tomto ohledu tedy stát jako firma rozhodně řízen není!!!

Hospodářský růst nebude pokračovat do nekonečna. Opět přijdou horší časy a mnozí již dnes varují, že zbytečně projídáme budoucnost. ODA si také myslí, že by daleko odpovědnější přístup k sestavování státního rozpočtu této zemi prospěl.

Ovšem to by si pak někteří politici a politické strany nemohli kupovat hlasy svých voličů.