Rodina je pro náš stát existenční nutností

Většinu materiálních hodnot české společnosti vytvářejí lidé, kteří pracují, vedou řádný život a spoluvytvářejí pozitivní atmosféru pestrého života celé společnosti. Tito lidé získali většinu svých zásadních hodnotových postojů v životě své rodiny, s matkou a otcem jako vzory. Dnes je rodina jako základní prvek stabilizace společnosti a státu z různých úhlů zpochybňována: většina děti se dnes v České republice rodí mimo manželský svazek, každé druhé manželství se rozvádí, heterosexuální vztah muže a ženy je označován jen jako jeden z možných vzorů partnerských vztahů, společností široce akceptovaná sexuální svoboda a vztahy různých pohlaví je označována za možnou alternativu rodinného života.

Již český dětský psycholog světového věhlasu Zdeněk Matějček (1922-2004) zjistil a zdokumentoval, že děti vyrůstající v ústavech, tedy bez rodiny, zde psychicky strádají a nesou si do dospělého života různou míru deprivace. Prof. Matějček zásadně přispěl k moderní reformě péče o děti, přičemž významným výsledkem jeho práce bylo, že rodina má při výchově nové generace nezastupitelnou úlohu. Uvědomila si to i OSN, díky níž slavíme od roku 1996 každý 15. květen jako Mezinárodní den rodiny.

I pro ODA je fungující rodina významným prvkem naší společnosti, protože si z ní odnášíme základní vzorce chování a jednání v životě a tyto vzorce se v ní pak předávají dalším generacím. Ačkoliv v dnešní době převládá trend co největší nezávislosti mladých lidí, tak rodina zůstává místem, odkud každý vychází a kam se vrací. To platí zejména v tíživých životních situacích. V rodině se posilují vztahy mezi jednotlivými generacemi, což je pozitivní nejen pro její členy, ale také pro celou společnost, protože se tak snižují společenské nerovnosti a omezuje se sociální vyloučení.

Dnešní moderní a vzdělaná žena v naší společnosti bohužel na faktech vidí, že je za mateřství, rodičovství a rodinou péči penalizována. Proč? Ztrácí možnosti kariérního růstu a seberealizace, personalisté často před matkou s malými dětmi latentně dávají přednost jiným uchazečům, protože se bojí nemocnosti dětí uchazečky o práci. S ohledem na průměrně malé příjmy Čechů ve srovnání s vyspělým Západem jsou poloviční či zkrácené úvazky pro většinu žen-matek málo atraktivní a jesle téměř neexistují. Ve společnosti také rezonují fakta o asociálním rozdílu v důchodech žen a mužů, neboť ženy, které porodily a řádně vychovaly děti, nemají odpracovaná příslušná léta. Jako by péče o děti nebyla velmi tvrdou a odpovědnou prací.

Česká vláda přinesla v posledních týdnech jasný důkaz, jak ji na podpoře rodin nezáleží: zatímco důchodci, další ze skupin, které si zaslouží podporu, již podruhé za sebou dostanou od ledna 2020 přidáno měsíčně v průměru 900 korun, na slibované zvýšení příspěvku na rodičovskou péči z 220.000 na 300.000 korun na jedno dítě jaksi zatím ve státním rozpočtu nezbylo. Po obrovské vlně protestů vládní politici nějaké řešení hledají, ale své preference dali jasně najevo.

Podle Občanské demokratické aliance je nutno v kontextu dalších reforem přinést důchodovou reformu, která by jako prvořadé kritérium zásluhovosti ocenila počet porozených a řádně vychovaných dětí. Důchody jsou totiž dnes vyplácené prakticky ve stejném momentě, kdy na ně pracující (a jejich zaměstnavatelé), neboli někdejší děti tehdejších rodičů, dnes důchodců, pošlou peníze formou sociálních odvodů. K tomu musí být rodina a v jejím čele žena-matka znovu postavena na piedestal úcty a podpory celé společnosti. Jen s takovými prioritami máme šanci, aby pokračoval smysluplný život našich dětí, vnuků, všech dalších generací.

Vaše ODA