PROHRANÝ ÚNOR

„Právě se vracím z Hradu od prezidenta republiky. Dnes ráno jsem panu prezidentu republiky podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února tohoto roku. A současně jsem panu prezidentu navrhl seznam osob, kterými má býti vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, že pan prezident všechny mé návrhy, přesně tak jak byly podány, přijal“.

Hromové hurá po těchto větách Klementa Gottwalda na Václavském náměstí mnoha občanům v následujících letech muselo znít ironicky. Vítězství Gottwaldových komunistů, kteří využili neschopnost ostatních vládních stran a uchopili vládu v naší zemi předznamenalo dobu stalinistické hrůzovlády, tisíce vězněných, dobu znárodňování, demontáže demokracie a deformaci národního charakteru. Toto období pokračovalo potlačením Pražského jara, okupací vojsky Varšavské smlouvy, normalizací a končilo až rokem 1989. Dodnes naše má naše společnost problém najít východiska z toho, co tu komunisté zanechali, a dokonce se zdá, že opět komunisté začínají ovlivňovat značnou část společnosti.

Demokracie je náročná, potřebuje od občanů aktivní přístup, nelze jí dělat z hospody, ale aktivním zapojováním do politiky a každodenním hledáním dobrých řešení. Demokracie nevylučuje ze společnosti žádný názor. Bohužel čím dál častěji slýcháme větu „vy mlčte“ čím dál častěji se dozvídáme, že ten nebo onen nepatří mezi nás, mezi „slušné“ Čechy.

Dědictví komunistů a jejich let je mezi námi, není zatím moc vidět, ale je tu a je jako jed. Nesmíme dopustit, aby prorůstalo společností jako metastázy rakoviny, které jednou celý organismus ochromí a zničí.

Nikdy bychom neměli zpohodlnět a svěřit svou svobodu do rukou nebezpečných samovládců. Potřebujeme silné politické reprezentanty, ale ne autoritáře a diktátory. Dbejme na to, abychom nezapomínali na chyby našeho národa a neopakovali svou vlastní historii.