Přímá demokracie jako populistické heslo

U příležitosti zítřejšího výročí vzniku samostatného československého státu bychom se měli zamyslet nad tím, kam směřuje demokracie v naší zemi. Podle mého názoru je její neodmyslitelnou součástí parlamentní demokracie jakožto nejdemokratičtější, ale současně nejefektivnější forma, jak spravovat stát.

Poslanci volení ve volbách do poslanecké sněmovny by měly být elitou národa, tzn. lidmi s velkými zkušenostmi, schopnostmi a dovednostmi správně rozhodovat o řízení státu. Narozdíl od přímé demokracie, s jejíž myšlenkou dnes přicházejí některé populistické strany, je parlamentní demokracie progresivnější, stabilnější a výkonnější.

Při řízení země pomocí referenda v řadě případů není možné dosáhnout toho, aby měl občan účastnící se referenda dostatek informací a znalostí k tomu, aby dokázal o dané věci správně rozhodnout. Např. otázka výstavby dalších bloků atomových elektráren, výstavby plavebních komor nebo propojování burz cenných papírů apod. Jednotlivec nemůže být nikdy odborníkem na všechny oblasti, proto má také poslanecká sněmovna celou řadu výborů a komisí, které se specializují na konkretní problematiku. Neumím si představit, že bychom formou referenda rozhodovali třeba o výši důchodů. V případě, že by referendum stanovilo vyšší důchody, než kolik unese státní rozpočet, museli bychom brzy vyhlásit státní bankrot.

Stejně tak důležitá je i role senátu, který rovnež může vrátit poslanecké sněmovně zákon k opětovnému hlasování, při hlasování o ústavních zákonech jej pak sněmovna přehlasovat nemůže. Mělo by pro nás proto být varovným signálem, pokud jej některá politická strana chce zrušit.

K demokratickému zřízení neodmyslitelně patří i role prezidenta jako poslední instance při schvalování zákonů. Pokud by vládnoucí parlamentní strana přišla s nedemokratickým zákonem, může ho prezident vetovat, čímž se zvýší kvorum pro prosazení tohoto zákona ve sněmovně, takže by jej muselo podpořit více politických stran.

Občanská demokratická aliance ve smyslu odkazu zachovaného z období Tomáše Garrigua Masaryka  je stoupencem samostatného státu, České republiky, stoupencem parlamentní demokracie a stoupencem funkce prezidenta České republiky, která není závislá na žádné z komor parlamentu.