PARLAMENTNILISTY.CZ: Miliardář, majitel aquaparku: Burkini? Chce to čas, aby se Češi naučili s tím žít. To chcete zrušit letadla a rozkopat dálnice?

„Chceme prosadit přijetí eura a snížení daňové zátěže,“ říká předseda znovuobnovené Občanské demokratické aliance (ODA), miliardář Pavel Sehnal. V euru podle Sehnala již jako Češi dávno žijeme. Hlubší začlenění do Evropské unie by podle něj umožnilo tuzemským podnikatelům prodávat za ceny odpovídající západním protějškům a zároveň by vytvořilo i lepší podmínky pro růst mezd. ParlamentníListy.cz se Sehnalem hovořily i na téma aktuální uprchlické krize a burkinové aféry, kterou odstartoval incident v jeho aquaparku v Čestlicích. Česko by podle něj nemělo ignorovat volání ostatních zemí EU ohledně pomoci týkající se uprchlické krize.

Chcete se politicky zasadit o přijetí eura. Proč bychom je měli přijmout?

Já bych byl rád, kdyby se ODA podařilo prosadit u občanů názor, že je správné, abychom se v Evropské unii ještě více integrovali. Hlubší integrace do EU i v podobě přijetí eura přinese lepší podmínky našim firmám. Ve svém důsledku to přinese i lepší zdroje k tomu, abychom českým zaměstnancům dali evropské platy, protože si je zaslouží. Navíc český občan ve skutečnosti v tom euru již žije.

V jakém smyslu?

Lidé u nás se domnívají, že za zboží platí v korunách, ale přitom platí na základě nějakého euro směnného ekvivalentu. Evropské ceny jsou zkrátka již u nás přítomny. My v měně euro už žijeme – a to ať jako firmy, nebo jako jednotlivci. Uvedu příklad. Tiskárny Kolín, které vlastním, kupují ročně papír za 700 milionů korun a platí jej v eurech. 70 milionů korun utratí za barvy a ty rovněž platí v eurech. V eurech platím i auditory. Pouze 15 procent veškerých nákladů máme v korunách, a to jsou mzdy zaměstnanců. Já bych naopak byl rád, když budu moci svým zaměstnancům dát evropské platy. Nicméně abych to mohl udělat, musel bych prodávat za evropské ceny, což se stále nedaří.

Můžete to rozvést?

Je to proto, že my coby výrobci z České republiky jsme na tom světovém a západoevropském trhu stále tak trochu znevažováni. Stále se od nás očekávají nižší ceny. Pokud bychom ale byli kompaktnějším prvkem Evropské unie, tak bychom dokázali prodávat za stejné ceny jako naši západní konkurenti. Dodatečnou marži bych pak mohl věnovat na růst platů.

Do podzimních voleb jdou ale i strany, které se stavějí proti EU a proti přijetí eura ostře. V Česku navíc nálady proti EU sílí. Myslíte, že na váš zcela odlišný postoj budou lidé slyšet?

Na začátku roku vyšla statistika, podle které až 60 procent Čechů euro nechce a ani se nechtějí v rámci Evropské unie vice integrovat. My jako ODA jsme se k procesu přijetí eura přihlásili jako první a tím jsme přiměli i ostatní politické strany, aby k věci zaujaly jednoznačný postoj. To například platí i o vládnoucí ČSSD, která se pro přijetí eura vyjádřila. My jsme ale pravicová strana a na postoji sociálních demokratů nám vadí deklarované zvyšování daní. ODA chce oproti tomu prosadit jak přijetí společné evropské měny, tak snížení daňové zátěže. Pravice – to jsou přeci živnostníci, podnikatelé, všeobecně aktivní lidé, a ti jsou přesvědčeni o tom, že euro tady už dávno být mělo.

Považujete se za eurooptimistu?

Na právních a ekonomických aspektech Evropské unie neshledávám takřka žádná negativa. Byť se mi třeba coby občanovi, který hodně cestuje, občas nelíbí takové ty průvodní jevy globalizace, a sice, že se v některých zemích ztrácejí pomyslné národní odlišnosti, specifika.

Evropa ale čelí migrační krizi. Dalším problémem je terorismus…

Za sebe bych řekl, že odmítám některé radikální názory a například i přesvědčení mentora strany Realistů pana Robejška. Viděl jsem některá jeho vystoupení a to, jak nabádá například k tomu, abychom uprchlíky bombardovali ať už na moři nebo v přístavech. To, abychom bombardovali bezbranné lidi, mi přijde tak hrůzné, že si myslím, že by na to veřejnost snad měla reagovat i nějakým silnějším vystoupením.

Co by tedy Evropa měla dělat?

Myslím, že co se týká migrace, tak to bylo probráno již mnohokrát. Já bych připomněl, že tu máme dva typy imigrantů – jednak válečné uprchlíky, a pak tu druhou a větší část tzv. ekonomických migrantů. Ti druzí překračují hranice cílových států nezákonně. Domnívám se, že takový člověk by měl být chycen, identifikován a umístěn do nějakého zařízení, ve kterém by měl buď požádat o azyl, anebo bychom ho měli vrátit do země, odkud pochází.

Na druhou stranu, pokud jsou tady země jako Itálie a Řecko, které jsou hlavními státy zasaženými migrační vlnou… Tak pokud tyto volají směrem k ostatním státům s prosbou o pomoc, a to ať již materiální, finanční či lidskou, tak si myslím, že to, aby Česká republika v tomto smyslu nějaké takové přání nevyslyšela, to není správné. Ostatní státy EU by měly být nakloněny k tomu těmto zemím pomoci.

Měli bychom tedy migranty na základě kvót nadiktovaných z Bruselu přijímat?

Netvrdím, že ty kvóty, které naše vláda odmítá, byly správně stanoveny. V každém případě se ale domnívám, že zcela odmítavý postoj České republiky v této věci není namístě.

Co říkáte na burkinovou kauzu, která se odehrála v aquaparku v Čestlicích, který vlastníte?

Dnes to vypadá tak, že souhlas politika, jestli je pro koupání žen v burkinách, anebo není, se stává jakousi výhybkou pro to, jestli je liberální, anebo ne. Takže až k takovémuhle zjednodušení naše společnost dospěla. Nicméně chtít se pohoršovat nad tím, že zrovna dvě maminky se přišly koupat k nám do Čestlic v burkinách, že reprezentují cosi jiného, od čeho bychom se měli ochraňovat, to je dle mého něco nesprávného.

Myslím si, že je potřeba trochu času, aby se lidé naučili žít s novými skutečnostmi. Hodláme tedy rozkopat dálnice a zrušit všechny aerolinky, aby k nám zahraniční turisté nemohli jezdit bez ohledu na to, jestli budou mít turban, sombrero nebo irský kilt? Nebo tedy budeme rádi, že k nám turisté jezdí, a pokud se řádně chovají, zaplatí si řádné ubytování, tak v takovém případě si musíme uvědomit, že ten trh je dnes takto propojen a že jiné oblečení, jiné náboženství je věcí, se kterou se budeme potkávat stále častěji.

Chápete burkiny jako náboženský symbol?

Nechci úplně odbíhat od otázky náboženství. Rád bych ale zmínil jeden incident, pokud se týká otázky, nakolik má být člověk oblečen či neoblečen. Stalo se to v německém Erdingu, kde jsem byl v sauně. Všichni lidé byli nazí a byla tam pouze jedna žena v plavkách, Češka. A ta německá animátorka, která tam prováděla jakýsi saunový ceremoniál, opakovaně útočila na tu Češku v plavkách a snažila se ji vykázat z té sauny, aby odešla, když ostatní jsou nazí. Myslím si, že té turistce v plavkách to nemohlo být příjemné. Její pocit studu byl zkrátka takový, že se nechtěla před ostatními svléknout. Já si myslím, že pokud chování turistů nevybočí z nějakých rozumných mantinelů, tak ten samotný pocit studu a volby mezi variantami, oblečení či nazí, bychom zřejmě mohli nechat na úsudku těch lidí. Zkrátka, aby se lidé projevovali tak, jak jim to přijde přirozené.

Co by ale Česko mělo dělat ohledně migrační krize?

Můžeme se bavit o formě toho, jak a v které části Evropy pomoci. Stoprocentní odmítání pomoci ale podle mě není správné.

A co tolikrát proklamovaný argument o vracení solidarity, kterou s námi Západ měl, když nám umožnil čerpat z Evropy dotace?

Dle mého názoru spolu ty věci až tak přísně nesouvisejí. Chápu, že to někdo podává tak, že když dostáváme peníze, měli bychom držet hubu a krok. Nemyslím si ale, že lze takto zjednodušeně k těmto tématům přistupovat. Navíc my jako ODA proti současné formě evropských dotací bojujeme.

Co vám na nich vadí?

Dotace tak, jak jsou nastaveny, pokřivují podnikatelské prostředí. Dotace jako takové, pokud by měly zůstat, by měly být více paušalizovány. Aby to nebylo například tak, že nový projekt a mnohdy velmi spekulativního charakteru, dostane dotaci, ale firma, která tady již nějakou dobu působí a má tradici pět deset let, tak je od dotace odříznuta, protože nesplňuje podmínky formuláře pro příslušnou dotační výzvu. Myslím si, že dotace by měly postupně zmizet ze soukromého prostředí a zůstat jen tam, kde mají být.

Kde by dotace měly zůstat?

Je možné, že například v oblasti komunální politiky se dotacím nevyhneme. Nicméně z průmyslu a z podnikání by dotace měly zmizet. O to bychom se jako ODA chtěli zasadit. Dle mého si často politici, kteří rozhodují o udělování dotací, myslí, že dělají pro podnikatele nějaké dobro. Představte si ale následující situaci – že strana ODA dostane od státu dotaci 50 milionů korun na parlamentní volby, protože je nová, ale ty ostatní, které na politické scéně již působí, nedostanou nic. To je dle mého přesně ten model, který nám politici připravují v podnikatelském prostředí. Já bych chtěl vidět, jak by se starším stranám v politickém světě dařilo, kdyby každé nové hnutí či seskupení dostalo od Ministerstva vnitra dotaci od deseti do padesáti milionů korun. Zmínil bych i to, že dotace jsou mnohdy namířeny do velmi úzkého segmentu. Některé sektory jsou podporovány, zatímco jiné ne a s tím jako pravicoví liberálové nemůžeme souhlasit.

Česko trápí neduh nízké ceny práce. Jak jsou na tom Češi s životní úrovní? Z médií často slýcháme názor, že si žijeme nejlépe v historii.

Co se týče životní úrovně v České republice, domnívám se, že je velmi dobrá. Přiznávám, že ji ale mohu hodnotit pouze z pohledu svého vlastního, osobního života. Určitě zde působí vlivy globalizace, která přinesla spoustu špatného. Na druhé straně ale i určité pozitivum v podobě zlevnění celé řady produktů. To zhromadnění výroby nadnárodních firem přineslo ohromné zlevnění. Z tohoto pohledu si myslím, že jakýkoliv výrobek si dnes může dovolit každý. Nemluvím ale samozřejmě o luxusu, ale o základních věcech, jako je běžné oblečení a jídlo.

V poslední době se vyrojilo poměrně dost politických hnutí, která směřují do voleb pod taktovkou různých miliardářů. Mohl bych jmenovat pány Dědka, Dospivu, Janečka… Co do politiky tyto movité jednotlivce táhne?   

Zdá se mi, jakoby to dnes vypadalo až tak, že pokud nějaká politická strana nemá na čelném místě kandidátky jednoho miliardáře, tak je „out of mode“. Ono je to ale spíš tak, že všichni ti lidé, které jste zmiňoval, celý život podnikají. Jelikož ale za těch posledních řekněme 25 let slyšeli spoustu tezí a vyjádření z úst politiků, ale nedočkali se konkrétních realizačních kroků, tak to je asi důvodem toho, co je do politiky vede. Čili taková ta motivace, abychom se z fáze povídání a slibů přehoupli do fáze realizační.

Možná by jednou mohlo dojít i k tomu, že se všichni ti podnikatelé dohodnou a utvoří jednu politickou stranu. Musíme si ale uvědomit, že každý z takových podnikatelů je výrazná osobnost, která kolem sebe šíří kult nějakého svého myšlení, každý zaměstnává tisíce či desetitisíce lidí. Mezi těmito lidmi, kteří mají silný pocit vůdcovství, je velmi těžké se shodnout na významném počtu svých programových priorit. Pokud se ale do Parlamentu dostanou, mohla by jim při vzájemných povolebních vyjednáváních pomoci jejich racionálnost, kterou si za tu dobu museli osvojit. Bez toho by ten majek nevybudovali. Povolební koalice tak může být jasná, jednoduchá, stručná a velmi efektivní.

Lze v tomto smyslu hovořit o určité inspiraci Andrejem Babišem? Na deziluzi z tradičních politiků stavěl svou první předvolební kampaň právě on. Zároveň je i prvním miliardářem, který v české politice otevřeně uspěl.

Myslím, že Babiš nepochybně ukázal, že podnikatel se může politicky angažovat. Před Babišovou érou jsme si jako podnikatelé mysleli, že politika a byznys jsou oblasti, které se vzájemně vylučují. Ale na svých volebních preferencích Babiš ukázal, že mu národ souběh těch dvou funkcí toleruje a tím pádem se i odblokovala pomyslná zábrana odrazující podnikatele od toho kroku, tedy do politiky vstoupit. Já bych si troufl tvrdit, že jak pan Sehnal, tak pan Dědek jsou  nesmírně slušní a pracovití lidé a že do politiky vstupují s nejčistšími úmysly. Že cílem není zhodnotit a znásobit svůj majetek, ale spíše ty zkušenosti, které jsme si osvojili, použít ve prospěch širší společnosti.

Nesměřuje česká politika k oligarchizaci v případě vítězství Andreje Babiše? Jaké máme brzdy?

Pořád si myslím, že volební systém, který máme, tedy poměrný systém více stran v Parlamentu, je správný. Ta nutnost sestavit vládu v koalici s dalšími přece jenom nabádá k větší demokratičnosti toho procesu. V okamžiku, kdy by jedna politická strana zvítězila tak silně, že by skutečně obsadila těch 51 procent, tak si myslím, že je čas, aby občané vyšli do ulic a chtěli nové volby.

No ale například miliardář Karel Janeček by byl nejradši, kdybychom český volební systém změnili na většinový…

Já mám názor jiný. Myslím si, že je správné, aby nevládla jedna politická strana, ale aby vládla koalice. Neřikám, že jich musí být dvacet, ale koalice nějakého rozumného počtu politických stran. Protože každá ta strana tam bude nucena vyhovět alespoň částečně té další skupině těch politických stran. Lze pak předpokládat, že výsledek bude více demokratický, než kdyby byl tvořen program vlády pouze jedním názorem jedné politické strany. Tak dobrá politická strana v Česku ještě nevznikla.

Co říkáte na aktuální dění kolem Andreje Babiše? Mám tím na mysli žádost ze strany policie Poslanecké sněmovně o jeho vydání k trestnímu stíhání, a rovněž to, co řekl prezident Zeman, že po volbách premiérem jmenuje jejich vítěze bez ohledu, zda je aktuálně stíhán, či nikoliv.

Na světě jsou země, kde lidé chodí dělat prezidenta rovnou z vězeňské cely, ale to asi není případ České republiky. Pokud ale jsme právním státem, tak určitě musí platit presumpce neviny. Není-li tedy něco zcela prokázáno, pořád jde jen o přípravné řízení. Dokonce ani vznesení obvinění neznamená, že ten člověk je vinen. Skutečným verdiktem je až pravomocné rozhodnutí soudu poté, co byly vyčerpány všechny možné opravné prostředky. Je samozřejmě špatné, že v Česku takový proces trvá i několik let. Asi bych panu Babušovi neupíral právo, aby vedl politickou stranu a aby se nějak veřejně hájil. Je ale otázka, zda funkce ministra anebo předsedy vlády, pokud by je zastával, by nebyly v příliš přímém rozporu s názorem veřejnosti.

Babiš zavedl novou marketingovou formu komunikace na Facebooku. Se svými příznivci sdílí například i neformální zážitky ze svého života. Na co sázíte vy, berete si od něj inspiraci? 

Rád bych kráčel takovým středově liberálně konzervativním směrem. Politik by si dle mého měl zachovat nějakou důstojnost, vážnost. Neměl by se propůjčit, k tomu, aby jezdil po republice, jako kdyby mu patřil cirkus. Musím ale na druhé straně říci, že i určitá forma komunikace s lidmi k politice patří. Politik by se měl asi představit i v tom, jaké má zájmy a záliby. I to o něm něco vypovídá.

Například?

Trochu to rozvedu. Když jsem vybíral lidi do kandidátek ODA, tak pokud jsem tam našel sportovce, tak jsem byl rád, protože si myslím, že sportovec je člověk houževnatý, musel už hodně v životě odpracovat, aby se sportovcem stal a podával dobrý výkon. Zároveň  má v sobě i zakódovaný takový ten pocit férové hry. V tom smyslu, že například, když někdo běží maraton, tak ho vůbec nenapadne, že by si zkrátil trať. To jsou pro mě ti charakterově zdraví lidé.

Jak jste na tom se získáváním do ODA expremiéra Petra Nečase?

Co se týče pana Nečase, tak si skutečně myslím, že je to pracovitý, chytrý a slušný člověk. I jeho politické působení bylo dle mého dobré a důvody jeho odstoupení z politických funkcí se mi jeví jako nicotné či nevýznamné. Nicméně ty jeho kauzy stále trvají. Tudíž já si myslím, že pokud on jednou skončí a chtěl by se vrátit do politiky, ať už do ODS nebo do ODA, tak se domnívám, že by to pro politickou scénu v Česku bylo přínosné.

Jak s odstupem času Nečasově kauze rozumíte?

To si netroufám hodnotit. Nechtěl bych spekulovat.

Andrej Babiš celou tu věc s jeho vydáním označuje za politický boj. V morálním kodexu hnutí ANO se ale píše, že by měl člen hnutí v případě trestního či přestupkového řízení vedeného proti vlastní osobě coby poslanec neprodleně navrhnout vlastní vydání…

Na to, co pan Babiš říká a co dělá, má každý úplně jiný názor. Kolem Čapího hnízda je spousta věcí, nad kterými by běžný občan zakroutil hlavou. Pokud Babiš zákon porušil, měl by být potrestán. Jestli ale soud nakonec shledá, že Babiš nic neprovedl, tak o to víc pak bude pravděpodobně sílit názor, že šlo o politický marketing.

Myslíte, že v posledním roce politické soupeření v Česku přitvrdilo? Přece jenom zde máme zveřejňování kompromitujících nahrávek a podobné praktiky.

Já se toho děsím i sám jako předseda politické strany, přestože si myslím, že jsem v životě páchal převážně dobro. Představa, že někdo přijde k vám domů a najde tam něco, co jste tam v životě neměli, například drogy, je strašná. A nebudete schopen občanovi vysvětlit, že jste sportovec, že jste drogy nikdy v životě neužíval a ani vás to nikdy nenapadlo. Umím si představit nějaké spekulativní počínání hrstky nějakých policistů, vyšetřovatelů a podobně. To mě děsí, protože si myslím, že to do právního světa nepatří. Ale bohužel tak, jak je tomu napříč celým světem, tak lokální zájmy místních skupin mohou vést i k těmto nečestným praktikám. Takže si myslím, že by v tom zákoně měly být výjimky, aby se řeklo, že tak ne a přestože všechno vypadá jako „nějak“, tak to riziko, že celý ten proces je zmanipulován, tak by měl existovat nějaký mimořádný opravný prostředek.

ZDROJ: www.parlamentnilisty.cz