Jen nejlepší učitelé mohou najít a vychovávat nové vůdčí osobnosti české společnosti

Najdeme v novém školním roce 2018/2019 mezi jedním miliónem a třemi sty tisíci žáky a studenty českých základních a středních škol nějakého budoucího nového profesora Jaroslava Heyrovského,  profesora Antonína Holého, či básníka jako byl Jaroslav Seifert, olympioniky podobné Emilu Zátopkovi či Věře Čáslavské, nebo malíři Jiřímu Anderlovi a režiséru Miloši Formanovi? To je to, oč v malém národě běží. Protože malou zemi ve střední Evropě, jako je naše Česká republika, mohou reprezentovat, být vzorem k následování a posouvat vpřed jen vzdělanci, talenti světové úrovně
a nesmírně pracovití lidé s ryzím charakterem a morálně-volními vlastnostmi prověřenými životními vzestupy i pády.

Když autor těchto řádků pobýval před 20 lety na olympiádě v Naganu, běžní Japonci neuměli odpověď na otázku, ani na jakém kontinentu leží Česká republika. Znali však Antonína Dvořáka, Bedřicha Smetanu, české sklo a ano, nakonec se také podívali na mapu Evropy, odkud že jsou ti zlatí hoši, kteří vyhráli hokejový turnaj století. A tak je tomu také v ostatních částech světa, kde české (tedy spíše souhrnně československé) ruce proslavili značky Škoda, ČKD, Jawa a řada umělců a sportovců.

Takové nové talenty a hvězdy musí ovšem najít a jako diamanty vybrousit ti nejlepší z nás, učitelé.
A máme takové? Zatím asi jen výjimečně a jsou to spíše osobnosti, které své povolání chápou jako společenské poslání, protože materiálně jim společnost fakticky říká, že na vzdělání přece nezáleží.

Učitelé si naposledy polepšili více v listopadu 2017, nyní mají dostat přidáno v lednu 2019, a to
o 2000 až 3500 korun měsíčně. Ale jak konstatovala nová studie vědců z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA), průměrný učitelský plat v ČR dosahuje jen 56 % průměrné mzdy, kterou pobírají lidé s vysokoškolským vzděláním. Protože ostatní vysokoškoláci se svými příjmy nestagnovali, tato nerovnost se nezmenšuje. Autoři studie upozornili, že ani slibovaný růst učitelských platů za další tři roky o polovinu na průměrných 46.000 Kč měsíčně s ohledem na dynamiku příjmů dalších profesí nemá potenciál učitelskou profesi zatraktivnit. Aby se podle jejich analýzy úroveň učitelských platů dostala do pěti let na úroveň, která je běžná ve vyspělých zemích, musely by se podle autorů výdaje na platy měnit „diametrálně vyšším než dosavadním a slibovaným tempem.“

Politicky lze chápat, že se Poslanecká sněmovna parlamentu v srpnu 2018 jednomyslně rozhodla podpořit další zvýšení důchodů asi tří miliónů důchodců od ledna 2019, protože většina penzistů v každých volbách poctivě hlasuje. Nicméně sotva lze porozumět pštrosí politice vlády, kdo má na ty rostoucí důchody v budoucnu vydělávat, když naplnění zásad znalostní ekonomiky či agendy Průmysl 4.0 jsou v nedohlednu. Přesně před 20 lety v srpnu 1998 tehdejší vláda České republiky vydala vládní prohlášení, že jedinou perspektivou českého státu a prosperity jeho občanů země je znalostní ekonomika založená na investicích do vzdělání…Za 20 let jsou výsledky tohoto vládního slibu z pohledu školství tristní, společensko-ekonomické následky nás teprve čekají. Politických důsledků už jsme se ale dočkali mj. ve výsledcích minulých parlamentních voleb, kde standardní strany prohrály na úkor protestně-populistických a extremistických stran.

Pokud nebudou budoucí české elity a vysoce kvalifikované pracovníky vzdělávat a vychovávat ti nejlepší z nás, učitelé, pak jsou všechny programy, plány a perspektivy jen cárem papíru a černočernou tmou. Občanská demokratická aliance proto se začátkem nového školní roku vyzývá všechny politické strany a společenské a veřejné instituce, aby se zapojily do úsilí postavit školství
a učitele jako absolutní prioritu rozvoje České republiky.

PhDr. Milan Smutný, příznivec ODA