Česká armáda potřebuje kompetenční reformu, ale rozumnou.

(Praha) – Hodně se v posledních letech napsalo potřebě zvýšit schopnosti naší armády, když jsme jí celou generaci opomíjeli. Fakta jsou jednoduchá, dnes nemáme možnost vyslat do akce více než pár desítek nebo stovek vojáků. I při nejniternějším úkolu, jakým je ochrana státních hranic se dostáváme na velikost úkolového uskupení kolem 1500 vojáků. Celková délka našich hranic je lehce přes 2326 km. To vychází zhruba 1,5 km délky hranice na jednoho vojáka. A vojáka, který nemá plnohodnotné vybavení (jak dlouho bude trvat nákup uniforem?), mnoho se nenají (polních kuchyní je také málo a jíst konzervy dlouhodobě jsme si také před lety zakázali) a v dobu, kdy slouží již 14. rokem a mají na dohled lákavou vidinu výsluhy, tak se jich zbavíme. Asi tolik zbylo z mnoha slibů, koncepcí a záměrů o sice malé, ale schopné armádě.

Takže práce na našich úderných složkách je jako na onom pověstném kostele. Stačí jen dělat to, k čemu jsme se před léty zavázali. A tentokrát to udělat dobře. Nyní zbývá jen říci jak. Na tom totiž pohořely všechny dobře míněné rady a myšlenky. Jen ten, kdo denně se svými vojáky musí pracovat, ví, co skutečně potřebují. A to jsou jejich velitelé. A jsou to především velitelé praporů a pluků, kteří přesně vědí, co a jakým způsobem je nejvhodnější pořídit, zařídit, upravit a naplánovat. Dnes se tito lidé musí doprošovat jiných, kteří usilují jen o klidné místo a nějakou tu zábavu k tomu, ale rozhodně nechtějí vzít odpovědnost na svá bedra.

Nejsou to nové hračky, nýbrž lidé, kdo Vám ochrání domov. U zbraní je problém, že rychle stárnou, jsou drahé, nákupy jsou ožehavé a beze zbraní provozovat vojenské řemeslo opravdu nejde. Starosti o ně nám zastiňují starost o to nejdůležitější, o lidi. Tedy, místo vzletných plánů se začněme starat o lidi a jejich motivaci a budiž nám měřítkem, nejen kolik lidí v době konjunktury silové složky naberou, ale také jaké schopnosti mají. Nemůžeme se postarat o bezpečí společnosti, když se nepostaráme ani o vlastní vojáky. Nechme společnost opět zavést základní vojenskou službu, ať si skutečně všichni uvědomí, že klid, mír a bezpečí není zadarmo. Přesuňme výkonné kompetence ve všech oblastech zpět na taktické velitele. A přesuňme koncepční činnost z ministerské úrovně na vyšší velitelství (Generální štáb). Ministerstvo pak může zaštiťovat činnost svého rezortu na venek a definovat politická zadání svým složkám.

Začněme a tentokrát správně!

prof. MUDr. Jan Österreicher, Ph.D.
Bezpečnostní expert ODA